Úvod   Kontakt English   Deutsch   Español   日本語
 
Program projektu
Koncerty
Výstavy
Hudební festivaly
Opery
Ostatní

W. A. Mozart a Praha
Mozartovy pražské návštěvy
Po stopách Mozarta v Praze
Skladby W. A. Mozarta
spojené s Prahou

Aktuality
Dílo W. A. Mozarta
Ke stažení
Press
Vstupenky
Partneři projektu
Projekty ostatních pořadatelů
TV spoty
Rozhlasové spoty


 

     
 
 
     

       
 







Druhá Mozartova návštěva Prahy, podzim 1787

V říjnu 1787 Mozart dorazil do Prahy i s vynikajícím libretistou Da Pontem. Čekala ho premiéra jeho nové opery Don Giovanni. Skladatel i básník bydleli nedaleko Nosticova divadla. Mozart v hostinci U tří lvů (dnes Uhelný trh 1/420) a da Ponte naproti přes ulici v hostinci U Platejzů ve stejném patře, takže si doslova viděli do oken.

Později pobýval Mozart ve vile Bertramka u svých přátel, výborné pěvkyně Josefiny Duškové a jejího muže, skladatele Františka Xavera Duška, kde setrval až do svého odjezdu. Dokončoval zde podstatné části opery Don Giovanni, mimo jiné její finále a celou předehru. Před odjezdem z Prahy ještě složil pro Josefinu velkou koncertní árii Bella mia fiamma, addio. Chvíle strávené na Bertramce byly v jeho životě rozhodně z nejsvětlejších.

Při jedné z vycházek po okolí se byl podívat společně s Josefinou Duškovou také ve strahovském klášteře, který byl známý svou hudební tradicí a vynikajícími varhanami. Mozart je chtěl slyšet a také na ně sám zahrál. O Mozartově hře podal svědectví přítomný strahovský varhaník Norbert Lehmann: „Potom rozvedl téma jedné fugy z Brixiho Rekviem v c moll, a to úplně novým způsobem a tak uměle, že přitom člověk stál jako zkamenělý.“

Pražská návštěva byla ale hlavně ve znamení premiéry Dona Giovanniho, jejíž příprava vzhledem k náročnosti díla neprobíhala bez obtíží. více 1... více 2... více 3... Uvedení opery 29. října 1787 v Praze zato přineslo Mozartovi vrcholný triumf. více 4... Ten dokládá mimo jiné i vysokou hudební kulturnost tehdejších Čech. Úspěch tohoto díla, které se za života skladatelova na většině cizích scén dočkalo jen nepochopení, bylo možno srovnávat jen s úspěchem Figarovy svatby. více 5...

Byli ovšem i lidé, kteří Mozartovu velikost docenili. V prosinci 1787 dorazil do Prahy dopis od skladatele Josepha Haydna, který byl požádán, aby pro Prahu složil novou operu: „Ale i tak bych se musil ještě mnoho odvážit, neboť velkému Mozartovi se může stěží někdo jiný postavit po bok… Kdybych mohl vtisknout každému příteli hudby, obzvláště pak mocným tohoto světa, nenapodobitelné práce Mozartovy tak hluboko do duše a s takovým hlubokým porozuměním, s tak velkým vcítěním se, jak je já chápu a vnímám, závodily by národy o to, aby měly takový klenot ve svých zdech. Nechť si Praha udrží tohoto drahého muže! Nechť ho odmění tak štědře, jako on obdařuje nás!“

Mozart odjíždí tři neděle po premiéře Dona Giovanniho z Prahy zpět do Vídně. Doufá, že Don Giovanni bude mít stejný úspěch jako v Praze a že získá místo kapelníka u vídeňského dvora.

Jan Hron - zdroje

 
       

       
 



Wolfgang Amadeus Mozart: Dopis Emilianu Gottfriedovi von Jacquin

V Praze 15. října 1787

Nejmilejší příteli!
 
Domníváte se patrně, že moje opera už byla provedena. – Avšak – v tom se poněkud mýlíte. Za prvé není zdejší divadelní personál tak zdatný jako vídeňský, aby v tak krátkém čase nastudoval takovou operu. Za druhé jsem při své příjezdu nalezl tak málo připraveno a zařízeno, že by bylo zhola nemožné dávat operu 14tého, tedy včera. Dával se tedy včera při plně osvětleném divadle můj Figaro, kterého jsem sám dirigoval. – Při této příležitosti Vám musím něco zábavného vyprávět. Několik zdejších předních dam (zvláště jedna tuze vysoce vznešená) ráčilo shledat velmi směšným, nevhodným a nevím jakým ještě, že měl být princezně předváděn Figaro, Bláznivý den (jak se jim zlíbilo ho nazývat). Nepomyslely, že žádná opera na světě se pro takovou příležitost nemůže hodit, není-li přímo pro ni napsána; že je zela lhostejné, zda provedou tu či onu operu, jen je-li dobrá a princezně neznámá; a přinejmenším to poslední Figaro jistě byl. – Zkrátka vůdkyně spiknutí to svou výřečností přivedla tak daleko, že byl tenhle kus impresáriovi na onen den vládou zakázán. Nyní triumfovala! – ho vinta (zvítězila jsem) křičela jednoho večera z lóže. – Jistě nepomyslela, že by se to ho mohlo změnit v sono (tj. vítězství v porážku). Nazítří však přišel hodnostář a přinesl rozkaz Jeho Výsosti: Nemůže-li být provedena nová opera, nechť je dáván Figaro! Kdybyste teď jen byl viděl, milý příteli, ten nádherný dlouhý obličej této dámy. Jistě by Vám to způsobilo tolik potěšení jako mně. Don Giovanni je určen na 24tého;

21tého: byl určen na 24., ale onemocněla jedna ze zpěvaček a způsobila tak ještě další zdržení. Protože soubor je malý, žije impresário stále ve starostech a musí své lidi pokud možno šetřit, aby snad nenadálým onemocněním nebyl uveden do postavení ze všech kritických toho nejkritičtějšího, že by totiž nemohl dávat vůbec žádné představení. A tak zde jde všechno na dlouhé lokte, protože zpěváci (z lenosti) nechtějí studovat ve dnech, kdy se hraje opera, a podnikatel (ze strachu a bázně) je k tomu nechce přimět…

25.: dnes je to jedenáctý den, co škrábu tenhle dopis, Z toho aspoň vidíte, že dobrá vůle nechybí – jak najdu trochu času, zase toho kousek přimaluju – ale dlouho u toho zkrátka pobýt nemohu, protože příliš mnoho patřím jiným lidem a příliš málo sám sobě. Že toto není můj oblíbený způsob života, Vám jistě nemusím říkat. Příští pondělí, dne 29., bude opera poprvé provedena. Hned den nato Vám o tom podám zprávu. Pokud jde o árii, je teď úplně vyloučeno Vám ji poslat…

 
       

       
 



Jan Nepomuk Štěpánek: Předmluva k vydání prvního českého překladu Dona Giovanniho (1825)

Přihodilo se v první zkoušce na divadle, že signora Bondini v osobě Zerliny ku konci prvního jednání, tu, kde Don Juan si ji uchopuje, i po několika opakováních neuměla náležitě a v pravém okamžení vykřiknout. Protož Mozart z orchestru vystoupil, dal ještě opáčit, a když přišlo okamžení to, notně ji chňap – takže uleklá vykřikla; ale on ji za to pochválil, tak že to bylo dobře a tak že se musí vykřiknout.

 
       

       
 



Georg Nikolaus von Nissen: Životopis W. A. Mozarta

Když měl Mozart v roce 1787 první zkoušku své opery Don Juan, zastavil u míst commendatora: Di rider finirsi etc. a Ribaldo audace etc., které byly provázeny toliko třemi pozouny, protože jeden z pozounistů nepřednášel svůj hlas správně. Protože to při opakovaném pokusu nešlo lépe, šel Mozart k jeho pultu a vysvětloval mu, jak si to přeje mít provedeno, načež onen zcela suše odpověděl: „To nejde tak foukat a od vás se to taky nebudu teprve učit.“ Mozart s úsměvem odpověděl: „Chraň bůh, abych vás chtěl učit na pozoun; dejte sem jen ty hlasy, já je hned změním.“ Učinil to a přidal na tomto místě ještě dva hoboje, dva klarinety a dva fagoty.“ Je skutečně pozoruhodné, že pohled do Mozartovy rukopisné partitury potvrzuje pravděpodobnost této vzpomínky.

 
       

       
 



Wolfgang Amadeus Mozart: Dopis Emilianu Gottfriedovi von Jacquin

Praha 4. listopadu 1787

Nejmilejší, nejlepší příteli!
 
Doufám, že jste obdržel mé psaní. – 29. října byla poprvé provedena moje opera Don Giovanni, a to s ohromným úspěchem. – Včera byla dávána počtvrté (a to jako moje benefice). – Chystám se, že 12. nebo 13. odtud odjedu – hned jak přijedu, obdržíte ode mne slíbenou árii. NB – mezi námi – přál bych svým dobrým přátelům (zejména Bridimu a Vám), abyste strávili jen jediný večer a měli podíl na mé radosti! – Snad přece jen bude provedena ve Vídni? – Velmi bych si to přál. – Všemožně se zde namáhají přemluvit mne, abych zůstal ještě několik měsíců a napsal ještě jednu operu – ale jakkoli je to pro mne lichotivá nabídka, nemohu ji přijmout…

 
       

       
 



České a evropské ohlasy na provedení Dona Giovanniho Prager Postamtszeitung (3. listopadu 1787)

„V pondělí 29. října dávala italská operní společnost s toužebností očekávanou operu Mistra Mozarta Don Giovanni. Znalci a hudební umělci říkají, že v Praze nebylo dosud nic podobného provedeno. Pan Mozart sám operu řídil, a když vstoupil do orchestru, uvítalo ho trojnásobné volání slávy, což se opakovalo, i když z orchestru odcházel. Opera jest ostatně velmi těžká k provozování a každý se diví, že přesto bylo toto představení tak dokonale provedeno, ačkoliv účinkující měli poměrně krátkou dobu k jejímu nastudování. Všichni, divadlo i orchestr, vynaložili nejlepší své síly, aby z vděčnosti odměnili Mozarta dobrý provedením. Také opatření sborů a dekorací vyžadovalo velmi značného nákladu, což všechno pan Guardasoni skvěle zařídil. Neobyčejné množství diváků všeobecnou pochvalou ručí za veliký úspěch.“

Frankfurt nad Mohanem 1789

„Tento kus u nás svou éru brzy skončí. Hudba není dost populární, aby vzbudila všeobecnou pozornost.“

Berlín 1790

„Mozart chtěl svým Donem Juanem napsat něco neobyčejného, nenapodobitelně velkého; neobyčejné to je jistě, avšak nenapodobitelná velikost nikoliv. Dona Juana stvořil vrtoch, rozmar, pýcha, ne však srdce…“

Mnichov 1791

Provedení opery zakázala cenzura. Opatření musí zrušit bavorský kurfiřt.

Berlín 1791

„Ne, drahý muži! Příště se k své laskavé Múze nechovej tak krutě! Další stavbu své slávy se snaž budovat na takových sloupech, při nichž počestný rád setrvá a poctivé děvče je nemíjí s uzarděním.“

Jan Hron - zdroje

 
       

 
BVA International
Česká filharmonie
Český rozhlas
Editio Bärenreiter Praha
Hlavní město Praha
Muzeum W. A. Mozarta
Bertramka - Comenius
Národní divadlo
Národní knihovna ČR
Národní muzeum
Obecní dům
Opera Mozart
Pražská komorní filharmonie
Pražské hudební slavnosti
Pražské jaro
Státní opera Praha
Struny podzimu
Symfonický orchestr
Českého rozhlasu
Symfonický orchestr
hl. m. Prahy FOK
 
     
© BVA International 2005