Úvod   Kontakt English   Deutsch   Español   日本語
 
Program projektu
Koncerty
Výstavy
Hudební festivaly
Opery
Ostatní

W. A. Mozart a Praha
Mozartovy pražské návštěvy
Po stopách Mozarta v Praze
Skladby W. A. Mozarta
spojené s Prahou

Aktuality
Dílo W. A. Mozarta
Ke stažení
Press
Vstupenky
Partneři projektu
Projekty ostatních pořadatelů
TV spoty
Rozhlasové spoty


 

       
 
Don Giovanni KV 527
La clemenza di Tito KV 621
Pražská symfonie KV 504
Klarinetový koncert A dur KV 622
Bella mia fiamma, addio… – Resta, oh cara KV 528
Figarova svatba KV 492
 
       

       
 







Mozartova opera Figarova svatba vznikla na libreto, které napsal vynikající libretista Lorenzo Da Ponte podle komedie Pierra de Beaumarchaise. Její premiéra se odehrála v roce 1784 v Paříži. Drama ve své době značně provokovalo: postavy šlechticů v ní hrají stejně důležité role jako postavy sluhů, a stírají se tak tradiční stavovské rozdíly; navíc postavy šlechticů nevystupují ve zcela lichotivém světle. Tento charakter hry také způsobil, že byla v Rakousku zakázána. Tím víc asi musel přitahovat námět Mozarta, který byl pověstný svým hrdým postojem vůči vrchnosti. Opera vznikla v šesti týdnech, což byl čas vskutku rekordní, svědčící o skladatelově plném zaujetí.

Dílo bylo pojato jako italská buffa. Galantní aristokratické prostředí děje umožnilo Mozartovi vdechnout jak jednotlivým číslům, tak i dílu jako celku nádech svrchované noblesy a elegance. Premiéra se konala ve Vídni 1. května 1786 a sklidila velký úspěch. Ten však brzo zmizel a opera byla ztažena z repertoáru.

O půl roku později, v prosinci 1786, byla Figarova svatba uvedena italskou společností Pasquala Bondiniho v pražském Nosticově divadle. Pražská premiéra byla senzací. Více 1... Dílo nalezlo u Pražanů nevídanou odezvu – melodie z opery přešly v obecnou známost, lidé si je zpívali, čísla z opery se upravovala pro nejrůznější nástrojová obsazení. Více 2...

Obrovský úspěch Figarovy svatby vedl k tomu, že byl Mozart pozván do Prahy, aby osobně dirigoval její provedení. Při této pražské návštěvě zde uvedl také svou novou Symfonii D dur a obdržel zakázku na další operu. Volba padla na Dona Giovanniho.

Jan Hron - zdroje

 
       

       
 



František Němeček: Život c. k. kapelníka W. A. Mozarta

Tato opera byla hrána celou zimu skoro bez přerušení a pomohla k dokonalé nápravě smutných poměrů podnikatele. Nadšení, které u publika vzbudila, bylo dotud bez příkladu; lidé se jí nemohli dosyta naposlouchat. Záhy z ní byl jedním z našich nejlepších mistrů, panem Kuchařem, pořízen dobrý klavírní výtah, byla upravena v partie pro dechové nástroje, v kvintet pro komorní hudbu a v německé tance; zkrátka Figarovy zpěvy zněly i v ulicích a zahradách, ano, i harfenista na hospodské lavici musil zahrát své Non piu andrai, chtěl-li, aby mu naslouchali. Zajisté je tento zjev způsoben především výborností díla; ale jen publikum, které má tolik smyslu pro pravé krásno v hudbě a tolik důkladných znalců mezi sebou, mohlo hned vycítit cenu takového umění. K tomu náleží i neporovnatelný orchestr naší opery, který dovedl Mozartovy ideje provésti tak přesně a svědomitě. Na tyto zasloužilé muže, kteří sice většinou nejsou koncertisty, zato tím důkladnějšími znalci a subjekty orchestru, učinila totiž nová harmonie a ohnivý pohyb zpěvu první a nejhlubší dojem. Chvalně známý ředitel orchestru Strobach, nyní již zesnulý, často ujišťoval, že se při každém představení se svým personálem tak rozohní, že by přes namáhavost práce s radostí začal zase od začátku.

 
       

       
 



Wolfgang Amadeus Mozart: Dopis Emilianu Gottfriedovi von Jacquin

Praha dne 15. ledna 1787

Nejmilejší příteli!
 
Konečně nacházím chvilku, abych Vám mohl napsat… Hned po příjezdu (ve čtvrtek 11. ve 12 hodin v poledne) jsme měli nad hlavu práce s tím, abychom byli do jedné hodiny u tabule. Po obědě nás starý pan hrabě Thun poctil hudbou, kterou provedli jeho vlastní lidé a která trvala asi půldruhé hodiny. Tohoto opravdového potěšení mohu užívat denně. Kolem šesté hodiny jsem jel s hrabětem Canalem na tzv. bretfeldovský ples, kde se scházívá výkvět pražských krásek. To by tak bylo bývalo něco pro Vás, můj příteli! V duchu jsem Vás viděl za všemi těmi krásnými děvčaty a ženami – běhat myslíte? – Ne, pokulhávat! – Netančil jsem a nekoketoval jsem. To první proto, že jsem byl příliš unaven, a to poslední pro svou vrozenou pitomost. Ale s velkým potěšením jsem se díval, jak všichni tito lidé poskakovali při hudbě mého Figara, proměněné v samé kontrdanse a německé tance. Neboť zde se nemluví o ničem jiném než o – Figaru; nehraje se, netroubí, nezpívá a nehvízdá nic, než – Figaro; nechodí se na jinou operu než na Figara a věčně Figara. Jistě velká čest pro mne. Nyní abych se opět vrátil k svému dennímu pořádku. Protože jsem z plesu přišel domů pozdě a beztoho jsem byl z cesty unavený a ospalý, nebylo tedy nic přirozenějšího, než že bych měl velmi dlouho spát; a právě to se také stalo. Proto celé příští dopoledne zůstalo opět sine linea (bez řádky). Po obědě se nikdy nesmí zapomenout na hraběcí hudbu, a protože jsem právě toho dne dostal do svého pokoje docela dobrý klavír, můžete si snadno představit, že jsem ho ten večer nenechal stát němě a bez užitku. Rozumělo se samo sebou, že provedeme malý Quatuor in Caritatis camera a že takto bude znovu celý večer ztracen sine linea; a právě to se také stalo. Pro mne za mne vyhubujte Morfeovi; tento bůžek nám oběma v Praze velmi přeje; čím to je, nevím, zkrátka, pěkně jsme se prospali. – Přesto jsme však byli s to objevit se už v 11 hodin u pátera Ungara, abychom si prohlédli c. k. knihovnu a bohoslovecký seminář. – Když jsme si skoro vykoukali oči, zdálo se nám, že slyšíme ze svých útrob malou žaludkovou árii; uznali jsme tedy za dobré jet k hraběti Canalovi na oběd. Večer nás překvapil dříve než byste se nadál; zkrátka, byl čas jít na operu. Slyšeli jsme tedy Le gare generose. Co se týká provedení této opery, nemohu o něm říci nic podstatného, protože jsem hodně žvanil; snad ono samo bylo příčinou, že jsem proti svému zvyku žvanil… doufám a ze srdce si přeji, aby se Vám všem vedlo tak dobře, jako nám dvěma. Musím Vám upřímně přiznat, že (třebas mě zahrnují všemi možnými zdvořilostmi a poctami a Praha je skutečně velmi krásné a příjemné místo), přece jen se mi velice stýská po Vídni a věřte mi, že určitě hlavním důvodem toho je Váš dům…

 
       

 
BVA International
Česká filharmonie
Český rozhlas
Editio Bärenreiter Praha
Hlavní město Praha
Muzeum W. A. Mozarta
Bertramka - Comenius
Národní divadlo
Národní knihovna ČR
Národní muzeum
Obecní dům
Opera Mozart
Pražská komorní filharmonie
Pražské hudební slavnosti
Pražské jaro
Státní opera Praha
Struny podzimu
Symfonický orchestr
Českého rozhlasu
Symfonický orchestr
hl. m. Prahy FOK
 
     
© BVA International 2005